úterý 7. ledna 2014

Matoušovo evangelium - leden 2014

Matthew: Matoušovo evangelium a skutečnost 
zapsala Suzy Ward
5. ledna 2014
Překlad: OrgoNet

S láskyplnými pozdravy od všech duší v této stanici je zde Matthew. S prosincovým slunovratem přišel další mocný příliv světla, jakoby vzdával poctu starému roku a vítal nový rok plamenným povzbuzením. A pokud je to skutečně vzdání pocty, je opravdu zasloužené! Vždy, když jste jednali v inspiraci na úrovni duše – udělali jste něco, co jste pokládali jen za pěkné gesto či „správnou věc, kterou je třeba udělat“ - přidali jste do vašeho světa světlo.


Možná byste si přáli zopakovat poselství, kde jsme zmínili některé z mnoha způsobů, jimiž vaše společnost vytváří hojnost světla. A svět, vděčný za obrovskou spoustu příspěvků ke svému zlepšení, vysílá k vám velké množství vlastního světla. (Viz poselství 15. srpna 2013). Ano, je třeba udělat ještě velký kus práce, a ta bude vykonána. Hybná energie neustále zvyšuje sílu všech myšlenek a pocitů, a my vám opakujeme naši radu: nemusíte stále uvažovat s těžkým srdcem o všem tom, co je zapotřebí. Naopak, představujte si Zemi v zlatobílém světle, a tento obraz a vaše touha po potřebných změnách půjdou do vesmíru a vrátí se s dalším světlem navíc. I když některé omezené mysli a srdce se pokoušejí uchovat status quo, změny směrem k míru, spolupráci a dostatku pro všechny již nezvratně probíhají, a čím více světelné energie se jim dostane, tím dříve budou uskutečněny. Prosíme, nadále ověřujte pravdivost veškerých informací, včetně článků a channelingů na Internetu. Mainstreamová média jsou stále do vysoké míry ovládána a zaměřují se na negativitu a skandály. Ale je povzbuzující, že se objevuje stále více příběhů laskavosti, sdílení zdrojů a úspěšných snah zdola.

Reportéři médií patří mezi většinovou populaci, která nemá ani zdání, že členové naší vesmírné rodiny zabrání možnostem, o kterých se mluví, jako například že Severní Korea by mohla odpálit své jaderné hlavice a zničit rozsáhlá území, nebo že radiace z Fukušimy by mohla zabít milióny lidí. Nevědí ani, že Gaia si nepřeje, aby teplota všech oceánů se zvýšila natolik, že by vymřel veškerý mořský život, a aby se veškerá pobřeží posunula stovky mil do pevniny – proto se ani to nestane. Většina obyvatel Země neví, že zde převažují frekvence, které vybízejí vůdce států, aby volili jednání místo válek. Neví o ekonomických a diplomatických diskusích, které probíhají za scénou, ani to, že milióny duší prožívají právě to, co si zvolily, aby vyrovnaly své poznání a skutky v minulých životech a aby se dále vyvíjely.

Ale vy to víte, milá rodino, takže vkročte do tohoto nového roku s povzneseným srdcem a pozitivním myšlením, a dále rozšiřujte světlo ve světě. Vy jste ta změna, kterou chcete! 

Matthew - v jednom z minulých životů jeden z 12 apoštolů a evangelista Matouš

Nyní budu mluvit jen jako Matthew: požádal jsem svou matku, aby sem okopírovala jednu reakci na naše prosincové poselství: Vaše poselství bylo krásné, až na to, že jste vynechali, že důvodem slavení vánočních svátků je narození Ježíše. Myslím, že mám otevřenou mysl a jsem intuitivní, ale to, co jste řekli o Ježíšovi, že nebyl ukřižován, tomu NELZE uvěřit. Jak může někdo tak vyvinutý, jak o sobě tvrdíte, nevědět něco tak důležitého?
Pisatel je jedním z mnoha lidí, kteří věží biblickému příběhu o ukřižování. Poznat na vědomé úrovni pravdu, kterou znáte na úrovni duše, je důležitou součástí vývoje, a lpíte-li pevně na utkvělých názorech založených na omylu, brání to duchovnímu pokroku. Proto jsem se rozhodl, že bude užitečné vám říci, nakolik se Bible dramaticky liší od pravdy. Bůh řekl: „Ano, už je čas,“ a tak to řeknu.

Vždycky jsem mluvil ze svého osobního poznání jako apoštol Matouš – to je dnes nejznámější z mých pozemských životů – i z poznání z tisíců ostatních svých životů, které začaly tehdy, když Archanděl Michael svou mocnou energií vytvořil svou první osobnost v tomto vesmíru. Souhrnné poznání ze všech mých životů mi umožnilo hovořit o věcech, které jsem během života, který se stal známým jako apoštol Matouš, vědomě nevěděl. Avšak chci-li vám vyprávět o svých rocích strávených s Ježíšem. mohu se odvolat na své poznání z oné doby,

Moje matka ví o tomto mém životě jako apoštol Matouš od našich prvních rozprav před dvaceti lety, a když se ptala, zda to má v poselství zmínit, řekl jsem jí: možná někdy ano, ale apoštolská identita není důležitá. Co je důležité, to je, aby informace, které dostala ode mě a od jiných, byly respektovány jako takové. Čtenáři knih a poselství určitě intuitivně znají pravdivost informací, a jedním ze základních důvodů naší spolupráce matka-syn je poskytnout jim vedení, aby mohli slyšet, důvěřovat a nechat se vést svým „vnitřním hlasem“ za všech okolností svého života.

Takže, v dnešní době mnozí lidé věří, že Bible je pravdivá, protože byli naučeni, že je to „slovo Boží“ sepsané bohem inspirovanými lidmi. Ale tak to není. Jsou tam nesčetné mylné části, k nimž patří chyby v překladu z aramejských a řeckých záznamů – jedním z nich je i „děťátko v jesličkách“ - a omyly překladatelů, kteří promítli do překladu své osobní názory. Tyto chyby se během let hromadily a přibývaly i v pozdějších překladech. Avšak nejdůležitějšími odchylkami od autentických záznamů jsou vynechávky a přídavky, které byly provedeny záměrně s úmyslem klamat.

Části Starého zákona pocházejí od raných církevních a státních představitelů. Lidé měli tehdy k Bohu užší vztah, a vůdcové, aby přiměli obyvatelstvo podrobit se jejich snahám o vládu a bohatství, potřebovali vzdálit lidi od Boha. Vymysleli si mstivého, hněvivého Boha, který řekl některým lidem, že ostatní jsou jejich nepřáteli, aby šli a pobili je; řekl otci, aby zabil svého syna jako důkaz poslušnosti jeho rozkazů.

Během následujících staletí představitelé katolické církve sepsali náboženské zákony a nazvali je „Božími zákony“, aby si upevnili svou kontrolu nad masami a získávali stále větší majetky. Aby vytvořili větší vzdálenost mezi lidmi a Bohem, přidali vrstvu světců; aby sami sebe povýšili, ustanovili papežskou neomylnost a vytvořili Vatikán jako nezávislý stát. To oni přišli s neposkvrněným početím, kdy Marie počala a porodila Ježíše jako panna, aby přesvědčili masy, že Ježíš je „jediným synem Božím“.

Já vám řeknu, odkud pocházel Ježíš: duše, která se o věky později vtělila jako Ježíš, pocházela z kristovské říše, čili z kosmické říše nejbližší Stvořiteli, kde vznikly první duše, archandělé. Do jisté míry oni vytvořili další andělskou říši a nejvyšší bohy a bohyně. Těmto duším byla dána volba: zůstat jako čistá energie světla a lásky, podstata Stvořitele, anebo se vtělit. Jedna z těchto duší, která si zvolila vtělení, je známa v tomto vesmíru jako Sananda. Tato duše prožila mnoho životů v různých civilizacích v celém vesmíru a je „rodičem“, základem, či přesněji „kumulativní duší“ osoby, kterou znáte jako Ježíš.

Abychom se vrátili k Bibli, mnohé z nejchybnějších informací jsou připisovány čtyřem evangelistům, a tak nějak mimochodem nám byl dán i status světců. Někteří vědci se domnívají, že Lukáš a já jsme opsali části z toho, co napsal ve svém evangeliu Marek, a přidali to ke svým evangeliím, ale zajímalo by mě, proč z toho vynechávají Jana – ty do nebe volající lži, které byly přidány do našich evangelií, byly přidány i k němu. Některé moderní verze Bible vynechávají naši svatost; avšak ve staré verzi Bible krále Jakuba, kterou má moje matka, je psáno Evangelium dle svatého Matouše, a tak ji poprosím, aby sem vložila z ní pasáže, o které ji požádám.

Nejprve vám musím popsat Ježíše a Marii Magdalenu, abyste si je dovedli představit, až o nich budu mluvit. Ježíš byl společenský, ne tak temperamentní jako Marie, ale vždy veselé povahy. Byl tím, co bych nazval vůdčí osobnost – vyšší než většina lidí, štíhlý, ale silný a svalnatý, vzpřímené postavy. Jeho světlá pleť lety na slunci ztemněla, a jeho šedé oči měly nádech do modra. Měl světle hnědé dlouhé vlasy, jak se tehdy nosilo, ale bradku a knírek si zastřihoval nakrátko. Marie byla velice hezká a pohledná, půvabná mladá žena. Postavou byla menší, světlé pleti, měla zářivé hnědé oči a záplavu hnědých vlasů.

Oba dva se narodili ve vážených rodinách vyšší třídy, byli inteligentní a na onu dobu měli dobré vzdělání, a již mnoho let předtím, než se vzali, byli nejlepšími přáteli. Měli velkou šťastnou rodinu, a po dlouhých plných životech opustili svá těla a přešli do dalších životů služby Bohu na jiných místech v tomto vesmíru; moc jejich energie světla a lásky však stále zůstává s dušemi na Zemi, jakož i jinde ve vesmíru.

Ale abych se dostal k sobě a k evangeliu svatého Matouše: jako mladý muž jsem si začal vést deník zajímavých setkání, už předtím, než jsem se setkal s Ježíšem, a to proto, abych si uchoval radostné vzpomínky a mohl si je přečíst, až budu starý.

Moje záznamy sice nezačínají genealogickou linií od Abrahama k Josefovi, Ježíšovu otci, ale protože svatý Matouš o ní mluví, začnu tím i já. Několik měsíců předtím, než jsem se setkal s Ježíšem, mi kdosi tuto genealogii ukázal – člověk, který si ji opsal z něčího záznamu a ten si ji opsal také z něčího záznamu a tak dále a tak dále. Vsunul jsem si tedy do svého deníku list s poznámkou, že mi to tak bylo sděleno, a že přesnost není možno ověřit. Společnost tehdy nebyla příliš vzdělaná, a při předávání tradic a legend z generace na další generaci bylo běžně počítáno s tím, že další vypravěči příběhy často přikrášlili, anebo zapomněli detaily. A přesně tak to bylo s biblickou „historií“.

V evangeliu sv. Matouše (1:18) se píše: „Narození Ježíše Krista se událo takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena Josefovi, ale dříve než se sešli, shledalo se, že počala z Ducha svatého.“ … (1:25) „Ale nežili spolu, dokud neporodila syna, a dal mu jméno Ježíš.“ Nic takového v mých záznamech nikdy nebylo, a jak by taky mohlo? Potkal jsem Ježíše až o mnoho let později, a ani on, ani jeho rodiče mi nikdy nic takového neřekli. Nicméně je mi to připisováno, a bylo to napsáno podobně i do ostatních evangelií, aby to podpořilo katolicko-křesťanskou verzi Ježíšova narození.

Dále: veškeré moje poznámky hovoří o Emmanuelovi, to bylo totiž jméno, kterým ho všichni zvali. Nevím, proč se Bible rozhodla, že jeho jméno má být Ježíš, a je zvláštní, anebo je to přehlédnutí, že jméno Emmanuel je vloženo i do kapitoly 1:23: „... a dají mu jméno Emmanuel, to jest přeloženo „Bůh s námi“.“ Já mluvím o něm jako o Ježíši jenom proto, že vy ho znáte pod tímto jménem.

Byly to velmi tvrdé a kruté časy. Vraždění chlapců-neviňátek je pravdivé, i když jsem si to nezapsal do svých záznamů, a pravdivý je i útěk Ježíšovy rodiny do Egypta a návrat do rodné země až v době, kdy to bylo bezpečné. Zaznamenal jsem si, co mi jeho rodina řekla o svých tehdejších prožitcích, i četné další významné rodinné události, během mnoha příjemných večerů, které jsem strávil s Ježíšem, jeho sourozenci a rodiči. Často tam byla i Marie Magdalena, a konverzace byla velmi živá. Mluvili jsme aramejsky, někdy jsme přešli do řečtiny, když jsme hledali vhodný výraz, a bylo tam mnoho smíchu, protože jsme nemluvili stále jenom o vážných tématech. Ježíš pozorně naslouchal každému, kdo mluvil, a mnohokrát jsem viděl, jak mu zářily oči, když Marie nadšeně o něčem povídala.

Nebyl jsem výběrčím poplatků, ale byl jsem soukromým učitelem základních a pokročilých studentů – tehdy nebylo slovo tutor – a nejblíže k profesi celníků jsem se dostal tehdy, když jsem potkal Ježíše na ulici, kde tito lidé horečně pracovali u svých výběrčích stolů. Znal jsem ho z malé skupinky, s níž jsem se náhodou sešel předešlého večera, a tak jsem ho pozdravil. On mě pozval, abych šel s ním, tak jsem šel, a při chůzi jsme si povídali. Takhle jsem si zapsal naše setkání, v němž je i zjištění, že oba máme rádi vodní sporty, že máme společné známé, a Ježíš mi řekl, že nedávno začal mluvit na veřejnosti. Toto byl bod, od něhož začaly mé poznámky o našem přátelství, a napsal jsem o něm v první osobě – byly to moje zážitky.

Avšak v evangeliu sv. Matouše stojí toto (9:9) : Když šel Ježíš odtud dál, viděl v celnici sedět člověka jménem Matouš a řekl mu: Pojď za mnou! On vstal a šel s ním.“ Evidentně toho, kdo změnil moje zápisky, nenapadlo, že lidem se může zdát divné, že Matouš napsal tak stručně a krátce o svém zážitku, který změnil jeho život, a je velmi divné, že k našemu setkání by tak došlo až po „kázání na hoře“, které jsem předtím popsal v evangeliu (v kap. 5). Avšak vysvětluje to, proč mě všichni pokládají za celníka, který se stal Ježíšovým učedníkem.

Ježíš nám neříkal "učedníci". Když se stal známým pro své učení, někteří ze Sanhedrinu začali nazývat lidi, kteří navštěvovali jeho shromáždění, „jeho učedníky“. Pokud jde o těch 12, které takto označuje Bible, Ježíš se setkal s každým z nás při svých cestách kolem Galilejského moře a spřátelil se s námi, ale nikdy nikoho z nás nežádal, abychom opustili své životy a „následovali“ ho. Já jsem měl to štěstí, že jsem žil blízko něj, což mi umožňovalo těšit se z jeho společnosti mnohem častěji a strávit s ním více času než jiní „učedníci“.

Podle sv. Matouše (10:5-8): „Těchto dvanáct Ježíš vyslal a přikázal jim: … „Nemocné uzdravujte, malomocné očišťujte, mrtvé probouzejte k životu, démony vymítejte.“ To u nás předpokládá schopnosti, které nikdo z nás neměl! Avšak Ježíšovy schopnosti jsme znali, i jak k nim přišel, a tak když jsem s ním byl na vyjížďce lodí, neměl jsem důvod zapisovat si do deníku, že jsme „užasli“, že „ho poslouchá i vítr a moře!“, a nic takového jsem si ani nezapsal. (Viz 8:27: „Lidé užasli a říkali: „Kdo to jen je, že ho poslouchají větry i moře?“)

Ve sv. Matouši 8:28-34: Ježíš potkal dva muže posedlé zlými duchy a vyhnal ony zlé duchy do prasat, která pak sama vběhla do moře a utopila se: „Vyšli proti němu dva posedlí … , zlí duchové … vyšli a vešli do vepřů … a celé stádo se hnalo střemhlav do moře a zahynulo ve vodách.“ „A celé město vyšlo naproti Ježíši, a když ho spatřili, prosili ho, aby se vzdálil z jejich končin.“ Ježíš mi ten incident vyprávěl tak, že odvedl entity trýznící mysl těch mužů do světla, a pak si šel dál sám svou cestou. Načež jsme se jednou potkali a já jsem si to zapsal.

Verze evangelia o tom, že Ježíš strávil 40 dní v poušti, kde odmítal svádění ďáblem, je úděsným výmyslem a rozpracováním krátké poznámky v mém deníku. Ježíš rád trávil čas o samotě v přírodě, kde mohl mluvit s Bohem a rozjímat bez rozptylování, a já, stejně tak jako ostatní, kteří ho znali, jsme to respektovali a udržovali vzdálenost.

To, co se stalo známým jako „kázání na hoře“, je čísi kompilací mých hojných poznámek z četných malých schůzek, kde Ježíš hovořil, lidé mu kladli otázky a on odpovídal – byla tam spousta interakce. Ale s tím, jak se jeho učení šířilo a davy rostly, lidé poslouchali bez přerušování a on mluvil o mnoha věcech, což bylo jako „kázání“. Já jsem tomu tak neříkal. Ježíš nebyl kazatal, byl učitel, který nadšeně předával své učení. Věděl, že to je jeho poslání, a velký rozdíl mezi ním a každým jiným byl ten, že jeho vědomá mysl byla vždy napojena na jeho duši a že dle toho i žil.

V kázání se zachovalo mnohé z jeho moudrosti a osvícenosti, a to mě samozřejmě těší, ale přesto tam nejsou obsaženy některé důležité věci z jeho učení, které jsem si poznamenal do svého deníku, například důvod a cíl žití v mnoha životech; neoddělitelnost všech duší; to, že Bůh je vším, co existuje ve světě – jsou to všichni lidé, zvířata, rostliny, voda, vzduch i země jsou jeho součástí a jsou mu posvátné. Ježíš si ze svého učení nedělal žádné zápisy, a byl rád, že jsem to dělal já.

Avšak cokoliv z mých deníků, co by mohlo podkopávat autoritu zkažených církevních vůdců, bylo vynecháno, a většina z toho, co je v evangeliu, nepochází z mých záznamů. Nikdy jsem neslyšel, že by Ježíš někomu řekl, že „propadne ohnivému peklu“ (5:22), nebo „kdo by se s rozvedenou oženil, cizoloží“ (5:32). Mluvil o tom, jak dobré pro život jsou božské myšlenky a skutky, a ne o „hanebném“ chování – to by bylo souzení a opak toho, co skutečně lidem říkal (7:1): „Nesuďte, abyste nebyli souzeni.“ Nikdy jsem neslyšel, že by mluvil o tom, jak hříchy budou odpuštěny – ale říkal, že „hřích“ je omyl v hodnotách či skutcích, a často zdůrazňoval posluchačům, že je důležité, aby odpouštěli ostatním. Nikdy by neřekl (10:34): „Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj, ale meč.“ - to odporuje veškerému jeho učení.

„Paraboly“ - podobenství - znějí tak, jako by Ježíš mluvil v hněvu – ale já jsem za celou dobu, kdy jsem byl přítomen na jeho shromážděních, malých i velkých, nic takového nezažil. A na rozdíl od podobenství Ježíš vždy mluvil přímo a jasně, tak, aby posluchači rozuměli – chtěl vysvětlovat, nikoli mást. Ještě štěstí – možná kvůli nepochopení toho, co tím myslel – že ti, kteří tak drasticky změnili moje zápisky, ponechali zmínky o světle: „Vy jste světlo světa.“ (5:14) „Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky.“ (5:16), a mnoho dalších zmínek o světle.

Kdybych měl zmínit všechny odlišnosti mezi mými záznamy a evangeliem sv. Matouše, musel bych komentovat celé evangelium, ale nejkritičtějšími přídavky jsou „poslední večeře“ a „Ježíšovo ukřižování a zmrtvýchvstání“. Je možné, že poslední večeře byla odvozena z mého záznamu, jak se nás dvanáct jednou vzácně sešlo s Ježíšem na stejném místě a udělali jsme si nádhernou slavnostní večeři. Bylo to krátce poté, co se on a Marie Magdalena vzali, a ona tam byla též. Ježíš neprováděl nic takového, co se stalo známým jako „svaté přijímání“, ani nikomu neříkal: „Pravím vám, že jeden z vás mě zradí.“ (26:21). Vše od tohoto místa dále je vymyšlený klam.

O pár měsíců později jsem si zapsal, co jsem zaslechl z rozhovoru dvou mužů blízko chrámu: „Sanhedrin se domnívá, že ukřižování Ježíše by způsobilo, že se stane mučedníkem, a že to přivede ještě více lidí k jeho učení, a tak se rozhodli, že ho zbičují a vyženou ze země – to poškodí jeho pověst v očích lidí a brzy na něj zapomenou.“

Když jsem to řekl Ježíšovi, řekl, že se nemůže vyhnout tomu, aby byl bit a vykázán – jak jsem poznamenal ve svém deníku, citil, že je důležité, aby to proběhlo. A tak se stalo, a krátce poté on i Marie odešli na dálný východ, kde, jak věděli, byli vítáni. V několika raných rozhovorech mi pak řekl o svých mladých letech na východě, kde se naučil od mistrů, jak konat to, čemu Bible říká „zázraky“, ale jak řekl davům: vše, co může dělat on, mohou dělat oni také.

Během let jsme udržovali kontakt příležitostnými dopisy, a kdykoliv nějaký od něj přišel, zastrčil jsem ho do svého deníku – byly jich tucty. Při hledání nových studentů jsem se občas musel stěhovat, a to mi poskytlo příležitost potkávat lidi, kteří se dověděli, že znám Ježíše, a chtěli, abych mluvil o jeho učení. Tu a tam jsem se viděl s Lukášem, který občas měl zprávy o ostatních „učednících“, ale naším pojítkem byl Ježíš. Když odešel, bylo přirozené, že se naše cesty rozešly.

Když jsem ve vysokém věku zemřel , hostinský prodal truhlu, v níž jsem měl své deníky. Zřejmě padly do rukou někoho z vlády, a než byly spáleny, posloužily k vydání Evangelia podle sv. Matouše.

To, co jsem vám řekl, ani o píď nesnižuje Ježíšovu sílu ani jeho správné učení!

Pravda jeho života – že měl ženu, děti, a měl i touhy, ideje, naděje, přátele, protivníky, zklamání, časy bolestné i radostné jako jiní lidé – daleko více ctí jeho učení než falešné náboženské prohlášení, že byl „jediným synem Božím“.

Nic z toho, co jsem řekl, nemyslím tak, že bych tím chtěl snižovat dobrotu srdce lidí, kteří věří, že Bible je slovo Boží. Jsou jenom chybně informováni. Každá duše má svou vlastní cestu ke světlu pravdy a není žádný časový limit – život duše je věčný. I když lidé, kteří jsou vám drazí, nejsou na stejné cestě jako vy, pokračujte s důvěrou po své vlastní cestě a respektujte jejich božské právo, aby si zvolili cestu vlastní.

A nyní, milá pozemská rodino, opět hovořím za všechny v této stanici. V každé chvíli jsme s vámi v duchu i bezpodmínečné lásce.

Lásku a klid

Suzanne Ward



7 komentářů:

  1. Neuvěřitelný satanovy camry.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Zadny satan nikdy neexistoval.... Kdo na to veri, nemuze verit Bohu!

      Smazat
    2. Najväčšou výhrou satana bolo to, že ľudia začali hovoriť, že nie je!

      Smazat
  2. Je docela zbytečné vyvracet tyto lži - tyto lži se vyvracejí navzájem. Doporučuji "Matoušovi" a všem kteří mu pomáhájí, aby se vymanili z otroctví zlého a naplnili se Duchem svatým v tomto životě. Další šance, další pozemský život už nebude. Co nejrychleji se probuďte a nevěřte otci Lži. To, že on už nemůže být spasen a proto se snaží sebou strhnout co nejvíce lidí, neznamená, že nemůžete být spaseni. Chce to "jen" totální se odevzdání Ježíši Kristu. I za vás byla prolita krev na kříži. Ne jedna kapka, ale všechna krev. Až do konce. Proč odmítáte spásu? Obraťte se dokud je čas. S modlitbou chvály Bohu jedinému, s láskou Petr

    OdpovědětSmazat
  3. Osobně mám názor i bez čtení těchto a jiných textů že Emanuel(Ježíš) ani ukřižován být nemohl dle zákona jednoty. A konečně jsou tu texty které toto potvrzují. Každý na to může přijít sám(s pomocí), pokora je na místě jelikož je nám pomáháno a šance na změnu předkládány. A nechápu jak by mohl tento text někoho poškozovat. Jak řekl Budha, nevěřte mi slepě, ověřte si co vám říkám. Každý jsme sám sobě mistrem i žákem. Možná tady na Zemi žijeme jedny z posledních inkarnací, to však neznamená že jedině tehdy to jde. S tou nekonečností souhlas s Matthewem!! Mějme se všichni fajn a díky všem co se snaží měnit věci k lepšímu

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ježíš byl ukřížován. Ať někdo dokáže, že ukřižován nebyl, ať někdo popře svědectví o jeho zmrtvychvstaní. Jestliže existuje nějaký zákon jednoty a popírá Ježíšove vykupitelské působení, takýto zákon není pravdivý. Dále, text uveden nahoře škodí už jenom tím, že takovéto lži jsou napsané. Může si je číst kdokoliv, i ten, kdo svoje myšlenky a názor neověřuje. Představte si, že by někdo podobné lži napsal o vás... Dále, reinkarnace neexistuje (reinkarnace dle hinduizmu, budhizmu, ... nebo dle druidizmu není jedno a to samé. Nicméně ani jedna varianta neexistuje). Reinkarnace je jeden z mnoha příznaků, dle kterých se lidi dobrovolně od Boha odtrhují.

      Smazat
  4. nikdy neexistoval.... další lži. Jo a Ježíš byl na poušti pokoušen satanem, protože nedůvěřoval Bohu? Ježíš vyháněl zlé duchy protože nedůvěřoval Bohu? Písmo svaté na jiných místech také také uvádí existenci Zlého. Satan chce abychom uvěřili, že neexistuje. Každý, kdo této lži věří, podílí se na jeho úspěchu.

    OdpovědětSmazat